Pro potřeby poradny Symbinatur medicíny jsem vybral velmi těžké téma. Vysvětlit, co znamená pojem "progresivní vikarizace".

Lidské tělo je vybaveno obranným systémem. Základem je ten, který je vrozený, nespecifický, pomocí kterého se tělo brání, když se setká s cizím prvkem - bacilem, nečistotou, jedem atd.
Během vývoje lidstva si člověk vyvinul dokonalý obranný systém specifický - můžeme si jej nazvat pojmem získaný.

Kdykoliv se v těle děje něco špatného, něco, co tělo ohrožuje, nastartuje svou obranu a snaží se svými prostředky, které jsem právě vyjmenoval, vypořádat se s problémem.
A tento proces se nazývá nemoc. Projevuje se zánětem, horečkou, bolestí apod.
Tělo se vždy samo snaží a lze říci, že za každých okolností, dostat se do stavu zdraví. Nemoc tedy máme chápat jako pomocný nástroj těla, který je prospěšný, vysoce účinný.

A nyní trochu více konkrétně. V poslední době dostávám do poradny zoufalé dotazy klientů například o tom, že se jich neustále drží kvasinka, borelie, chlamydie, opar ad.
Dostávají různá antibiotika, podrobují se speciálním antibiotickým protokolům a jejich problém se nezlepšuje, ba naopak se stále opakuje a zhoršuje. O co tedy jde?

Právě o progresivní postup - posouvání nemoci do chronického stavu.

Bacil, ať je kterýkoliv, není příčinou problému: Přišel do předem připraveného "terénu" (sám hostitel si takovýto "terén" vybudoval), uchytil se tam, má v něm dobré podmínky pro rozmnožování, imunitní systém si s ním evidentně neví rady. Snaží se vyburcovat svou přirozenou obranu, aby bacil zničil, jenže ten projev je nepříjemný, bolestivý, vyčerpávající a vede pacienta
k lékaři. Ten se mu snaží pomoci a projevů nemoci ho zbaví - podáním antibiotika a protizánětlivého nebo bolest tišícího léku.
To se možná na krátkou dobu stane, jenže imunitní systém ten problém nevyřešil sám, neposílil se jím. Vyřešilo to antibiotikum zvenčí, a tak imunitní systém zlenivěl, oslabil se. Ve střevu vznikne dysbióza a jejím vlivem se vlastně ještě více sníží aktivita imunity. Každý si pak dovede představit, co se stane, když se za 2 nebo 3 týdny setkáme s jiným nebo stejným bacilem. Pochopitelně to imunitní systém zase nezvládne a po požití dalšího antibiotika se situace opakuje. To je progresivní postup, který v anti-homotoxické filozofii nazýváme progresivní vikarizací. Z akutní nemoci vzniká nemoc chronická - pacient se dostává do závislosti na léku, protože problém již nedovede sám překonat.

Ale to není všechno. Jak jsem již výše popsal, obranný systém se snaží léčit vždy a za každých okolností, tedy i za této situace - přechodu do chronického stavu. Získaný imunitní systém začne tvořit protilátky, které mají za úkol v těle hledat vetřelce a likvidovat jej například tak, že se "přilepí" na stěnu bacilu, rozpustí ji a takto bacil zničí. Jenže tato tvorba je často chaotická, protilátky putují tělem a hledají vetřelce. Když se setkají s tkání, která má charakter zánětu, pak předpokládají, že právě zde je onen vetřelec, a začnou na tuto podezřelou tkáň útočit. Vzniká tzv. autoimunitní nemoc. Tělo vlastně ničí sama sebe. Příklady jsou poruchy štítné žlázy, diabetes mellitus I. typu, revmatoidní artritida, ulcerózní kolitida, m. Crohn, roztroušená skleróza, lupus erythematosus a další. To je progresivní postup. Z banálně potlačené základní nemoci může vzniknout chronická nemoc a autoimunitní nemoc. A to stále není všechno.
Autoimunitní podstata - chaotická tvorba protilátek pokračuje dál, protože v tom místě, kde útočí, vzniká zánět a tam to hodně bolí. Co tedy udělá pacient, když ho to bolí? Jde k lékaři. A jak on na to reaguje? Ve snaze pacientovi pomoci se mu snaží jeho nemoc zastavit, zmírnit, bolest utlumit, a tak potlačuje dále - jinými slovy postupuje progresivně proti nemoci - a podporuje i progresivní vikarizaci. Tvorba protilátek je agresivnější a agresivnější - hrozí, že tělo zničí. Lékař proto použije imunosupresivní léčbu. Když nedovede odstranit příčinu, pak se snaží poplašený imunitní systém zastavit - pacifikovat. Tím se uleví, pacient přežívá, tělo samo sebe nezničí... Ale logicky - imunita je na nule. Co se potom stane, když se takový pacient setká s banálním virem chřipky?
V těle každého z nás se denně - a bez výjimky - tvoří rakovinné buňky a normálně pracující imunitní systém je najde a zničí, takže nikdo ani netušíme, že se toto každodenně děje. Jenže - co se stane v případě, že pacient má imunitu na nule? Snadno si domyslíme, že vznikne nemoc toho nejtěžšího kalibru. To je záludnost onoho progresivního postupu. Potvrzuje nám opět jen to, že přírodní zákony se nedají obcházet.

Je to smutné, žijeme v moderní době, žijeme v systému, progresivní postup je oficiální postup, jde o postup lege artis. Je v moci obyčejného člověka jít mimo tento postup? Může vybočit ze systému?

To jsou další témata, filozofické úvahy, které nejsou předmětem tohoto vysvětlovacího článku - co je to progresivní postup.


MUDr. P. Šácha,
zastánce přírodních postupů SYMBINATUR medicíny

zpět

tisknout

tisknout bez obrázků

nahoru